Minulý čtvrtek jsem se na hotelovém pokoji v Trnavě pustil do překladu článku. Bylo už něco po 23. hodině a přede mnou tři dny tréninku osobního rozvoje. A tak jsem přeložil polovinu s tím, že zbytek dodělám další večer.
Na podobném tréninku jsem už sice byl před dvěma lety, ale zapomněl jsem, že tenkrát jsem měl jen standardní vstupenku, což znamenalo, že jsme v deset večer skončili, v autobusu po cestě do penzionu jsem popřemýšlel, jak nové znalosti použiju a po sprše jsem šel spát. Tentokrát jsem měl ale vstupenku VIP…
Kromě toho, že tento lístek zaručoval pokračování programu ještě nějaký ten čas po oficiálním ukončení, hned po prvním dni mě „donutil“ od celého tréninku nejen více chtít, ale také do něj více dát. A tak, kromě toho, že jsme v pátek skončili ve 23h a v sobotu dokonce krátce před jednou hodinou ranní :-), po příchodu na hotel nastala pořádná integrační fáze – v pátek do 2 do rána a v sobotu do 3. A to bylo také důvodem, proč se v neděli na blogu žádný článek neobjevil.
Místo přeloženého článku bych s vámi ale dnes rád sdílel několik uvědomění, které – i když každý z nás už pravděpodobně v nějakém podání slyšel – stojí za to si tu a tam připomenout.
Vytvářej si víry a přesvědčení, které se ti líbí
Vše, čemu věříme, bylo kdysi myšlenkou, informací, nebo zkušeností. Od doby, kdy jsme ji obdrželi/prodělali se toho ale dost změnilo a tak je dobré (obzvlášť pokud věci nejdou vytouženým směrem) se občas zastavit a zamyslet se, jestli nám naše víry/přesvědčeni pomáhají nebo nás v našem dalším rozvoji naopak brzdí. Ať už se jedná o zdraví, vztahy, stravu, finance nebo třeba naši sebedůvěru. Mimochodem cvičení na víry a přesvědčeni jsou i součástí některých jóga víkendů a kurzu pro učitele jógy.
Všechno, co se ti děje, je cesta vytvořená speciálně pro tebe
Zvládneme, všechno, co nám přijde do cesty, i když se to někdy může zdát nad naše síly. Obzvlášť situace, které se stále opakují a my si připadáme, jako v začarovaném kruhu.
Z každé situace je ale vždy cesta ven a každý problém se dá vyřešit tak, aby s řesěním byly spokojené všechny zúčastněné strany. Jediné, co je potřeba udělat, je jít do akce a pokračovat tak dlouho, až se dostaneme tam, kam chceme.
Integrace
Řekl bych, že absence integrace je jednou z hlavních příčin přeinformovanosti a že přeinformovanost ústí v (permanentní) únavu, až vyčerpání.
Seberozvojových knížek a nejrůznějších školení už jsme určitě každý přečetli a prošli spoustu. Kolik z toho jsme ale opravdu integrovali do svého života? Kolik z těch doporučení a pravidel skutečně dodržujeme a každý den naplňujeme? Je tím pravým důvodem, že na doporučeních, která jsme prozatím neintegrovali, ještě potřebujeme zpracovat? Pokud ano, kdy začneme? Pokud ne, co/kdo nám v jejich integraci brání?
Spousta lidí říká, jak jsou dnes unavení a jak nestíhají, ale často je to jen o tom, že čas, kterého máme všichni na zeměkouli každý den stejně, nevyužíváme vždy nejlíp. Možná tahle pravda není příjemná (a možná taky tenhle článek píšu pro sebe, až budu mít někdy slabší chvilku ), ale i když ze své únavy můžeme obviňovat firmu, protože jsou v ní špatně nastavené procesy nebo šéfa, protože po nás neustále něco chce a ne vždy jsou to smysluplné činnosti, čí je to nakonec zodpovědnost? Co s tím uděláme my? Pokud budeme očekávat, že změnu udělá někdo jiný a ještě jen tak, sám od sebe, možná se taky nikdy nedočkáme.
Skvěle to demonstroval Pavel Jecelín ve – zřejmě posledním 🙂 – videu pro Jobs.cz
OTÁZKA JE, JAKÝ BUDE TVŮJ DALŠÍ KROK?