4 BILANCE PRO VÁŠ JEDINEČNÝ STYL

Děkuji, že jste si našli čas pro poslední článek tohoto roku a dost možná i poslední na nějakou tu dobu. Začátkem roku 2020 mě totiž čeká několik časově náročnějších projektů – dokončení další úrovně koučovacího kurzu a s tím spojené zkoušky, kromě soukromých lekcí také pokračování dvou kurzů pro veřejnost a poslední kurz pro budoucí lektory.

Na něj se kromě osmi účastnic kupodivu přihlásili i čtyři účastníci – všichni již nějakou dobu jógu praktikují, ale věřím, že je to i ukázka rostoucího počtu „mužů v józe,“ protože začínají vnímat, že tělo a mysl máme i my muži, ne jen ženy 🙂

Pak jsou tu ještě dva další projekty, ale o těch více, až budou hotové.

Závěr roku je časem bilancí a protože některá z témat, nad kterými v poslední době bilancuji, vykrystalizovala i v různých rozhovorech, napadlo mě podělit se o ně v tomto virtuálním rozhovoru – třeba zase někteří dáte vědět, jak na to nahlížíte vy nebo i jaké jsou ty vaše bilance.

Starejte se o své tělo jinak nebudete mít, kde žít
A taky vás nezradí v okamžiku, kdy se na něj potřebujete spolehnout.

Ať už je to péče ve formě krátké rozcvičky, sestavy ásan, či pránájámy (dýchacích cvičení) a samozřejmě v podobě stravy, poslední dobou se mnou stále víc rezonuje někým kdysi vyřčená, či napsaná myšlenka, že bychom s tělem měli jednat, jako by nám bylo zapůjčeno (na tento život, chcete-li) = udržovat jej v co nejlepším stavu.

„Vždyť to vůbec není přirozené, takhle kroutit tělo“ poznamenala jedna cvičící uprostřed lekce v době, kdy v Česku začínal trend power jógy.

„Je ale přirozené sedět 8+ hodin denně na kancelářské židli a koukat do monitoru?“ reagoval jsem otázkou. Dostavil se lehký úsměv a návrat do ásany. „Pravě proto, zaujímáme tyhle „nepřirozené pozice,“ které tělo „resetují.“ A pokud je navíc cvičíme pravidelně, nejen, že tyto nepřirozenosti vyváží, ale ještě přinesou další benefity.“

Nad péčí o tělo se mi nedávno s povzdechem svěřila jedna známá: „Já vím, že bych měla každý den aspoň 30 minut cvičit.“

Přátelé, o tom to vůbec byt nemusí (vždy záleží, jaký je váš záměr – jaký chcete výsledek). Mnohem důležitější je, co děláme s tělem přes den – jak sedíme, stojíme, hýbeme se. Ásany už jsou pak jen přípravou a prostředkem k uvědomění.

Následky si každý neseme sám
A samozřejmě, pokud jde o tu stravu, záleží, co do těla „házíme“ – pokud k němu v tomto směru někdo přistupuje jako k popelnici se samozřejmým očekáváním, že tělo zpracuje cokoliv nebo že se o ty „odpadky“ dokonce postará někdo jiný,…

Nejde jen o to, co dělat, ale taky o to, co nedělat – nejen jíst rozumně a každý den pohnout každým svalem těla a využít rozsah každého kloubu, ale taky nesedět celou pracovní dobu s jednou nohou přes tu druhou (nebo alespoň ne jen na jednu stranu) a nesedět zhrouceně (ale raději stále znova aktivovat střed těla), ale třeba taky nespořádat celou 200g čokoládu nebo 5 plechovek energetických drinků.

„Důležité je mít na paměti, že každou kalorii, kterou přijmeš, musíš spálit.
Nikdo jiný to za tebe neudělá.“
– Arnold Schwarzenegger

Ale nejen, co se týče jídla a pohybu. I všechna naše rozhodnutí, či nerozhodnost nesou své následky. Akorát se někdy dostaví ihned, někdy druhý den a někdy za delší dobu. Ale sklidíme si je.
Do čeho se pustíte a od čeho raději upustíte?

Disciplína a vědomí, že se můžeme sami na sebe spolehnout
Jakkoliv náročný úkol před námi stojí, vždy je cesta, jak ho zvládnout. Třeba rozdělit si ho na menší kousky/kroky a ty postupně přetvořit v návyk, takže je budeme s železnou pravidelností opakovat.

Navíc, nikdo neřekl, že to musíme zvládnout na jedničku.

A pokud jsme ještě k tomu vůbec první, kdo se do určitého úkolu pouští, když to před námi ještě nikdo jiný neudělal, není možné udělat to špatně.

Tak či tak, pusťte se do akce – nechte činy, aby zničily předsudky, ne aby předsudky zničily vaše činy.

Jak to vlastně je?
Na závěr ještě takový typicky jógový dodatek.

Jeden z budoucích účastníků kurzu Učitel jógy se mě při pohovoru zeptal, jak to tedy je s tím zaujímáním ásan, protože každý lektor mu řekl něco jiného. Dokonce i jeden učitel popřel to, co minulý rok prohlašoval.

Co na to říct? 🙂
Krásná ukázka, že jít cestou jógy je jako žít život – není jediná správná cesta. Nebo možná: ta jediná správná cesta pro vás je ta, kterou si sami projdete.

A já vám přeji, ať je vaše cesta rokem 2020 plná uvědomění a poznání, ať v sobě najdete vždy více, než dost sil zvládnout vše, co se vám do vaší cesty postaví (ať už zevnitř či zvenčí), protože je to možnost něco se naučit a posunout se dál, a ať dokážete plně vychutnat co nejvíce okamžiků – ať už s někým nebo se sebou samými.