6000 MINUT MEDITACE

Dozrál čas. Myslel jsem si někdy v polovině minulého roku a přihlásil se na kurz Vipassany, 10denního meditačního kurzu. Termín: 22.12.-2.1. – proč nestrávit Vánoce a Silvestra jinak?

A tak jsem v sobotu před Štědrým dnem už seděl spolu s dalšími 100+ účastníky ve zkříženém sedu v meditační hale a s pozorností zaměřenou na dech zavrhoval jednu vyvstávající myšlenku za druhou.

Hned po prvním celém dni, mi ale došlo, že čas ještě vůbec nedozrál.

Práce na cíli, kterého ještě nechci dosáhnout
Ne nadarmo je v systému ashtanga jógy koncentrace a meditace až za všemi doporučeními, ásanami, prací s dechem/pránou a odpoutáním od vnějších vjemů. A to už je za vámi hodně velký kus práce.

Sice to takhle vypadá naprosto jasně, ale každý, kdo chce od jógy trochu víc, ví, co je (původním) cílem tohoto systému.

I když je známo, že prací na jedné části ashtangy zároveň pracujeme na všech ostatních, práce na koncentraci/meditaci samotné, už je hodně vysoká hra. Naprosto zbavená všech možných ostatních rozptýlení (v ásanách je pořád ještě spousta prostoru pro zabývání se zevnějškem, v pránajámě pořád ještě hýbete dechem a používáte k tomu ruce. Tady už ale nemáte jinou možnost, než pracovat uvnitř a pozorovat.

A já si uvědomil, že takhle intenzivně na konečném cíli ještě pracovat nechci.
Možná, že i právě toto uvědomění patří k těm důvodům, pro které někteří účastníci kurz nedokončí.

Takže co s těmi zbývajícími 9 dny?

Jel jsem na kurz se záměrem dotáhnout ho až do konce a tak jsem i s vědomím, že do něj vložím jen nezbytně nutné úsilí, zůstal.

Stovka shrbených těl
Není nic smutnějšího pro oko lektora, než vidět tolik zhroucených a různě pokřivených těl v pozici sedu. A mé tělo nebylo výjimkou.

Další věcí, která mi totiž před kurzem nějak nedošla, byla délka sedů – že když je v předběžném rozvrhu uvedena hodina nebo dvě, tak se opravdu hodinu nebo dvě bude jen sedět, ideálně bez větších pohybů.

Být v ásaně 5 dechů je jedna věc, ještě když si při tom pěkně zhluboka dýcháte. Tady ale opravdu jen sedíte a dech necháváte plynout úplně přirozeně. Sice se ty pocity ztuhlosti, různého přetížení a brnění zmáčklých svalů pro účely techniky hodí a každý se s tím nějak vypořádá, ale pokud bych se měl o účasti rozhodovat znova, nejel bych dřív, než bych pravidelně (kromě svých 10 minut po ásanach a pránajámě) alespoň dvakrát týdně v klidu useděl hodinu a jednou týdně dvě.

Tak či tak, už jsem tam byl. Příprava nepříprava, cíl necíl, třetí den jsem se rozhodl ranní dvouhodinovku usedět bez změny pozice.

Jak bylo později jednoho večera řečeno: prvních 30 minut zvládnete, žádný problém. Dalších 15 minut už začíná přituhovat a po třech čtvrtinách hodiny je každá další minuta jako hodina. Dodal bych ještě: co se děje po hodině, ani nechtějte vědět 🙂

Takže jsem v obvyklých 4:30 zasedl a tipuju, že někdy mezi 45. a 60. minutou už jsem při různých tendencích k ošívání myslel na všechny ty rekordmany v planku (kliku na předloktích) – co jsou mé dvě hodiny oproti jejich 9 nebo 10?

V duchu jsem sám sebe povzbuzoval, křičel: To dáš! To dáš! Snažil se nevnímat, jak se mi odkrvují nohy, ani tuhnoucí záda a břicho, kterému se to moc za záda přebírat nechtělo, ptal se sám sebe, jak dlouho to nohy s omezeným (nebo žádným?) prokrvením vydrží a jestli se pak vše vrátí do normálu 🙂 Tělo se bouřilo, třepalo,.. a já myslel na všechny situace, ve kterých jsem se kdy překonal. Vydrž! Buď to dám nebo padnu!
Pak mi chtěly do zavřených očí vyhrknout slzy a já to celé sledoval a čekal co ještě přijde.. A pak se ozval gong. Konec.

Fakt? Dal jsem to? Postavil jsem se, svalil se na postel a čtvrt hodiny zažíval pocit euforie :-)) (ranní, polední a odpolední meditace můžete dělat na pokoji).

Při večerních otázkách jsem se ptal vedoucího učitele, jak to je s tou vydrží. Jeho odpověď byla, že není třeba se mučit, v rámci tohoto prvního kurzu to omezme na hodinu.

Takže jsem ubral tapas, přidal ahimsu a dvouhodinovky už si do konce kurzu rozděloval na více částí.

Díky bohu za ásany
Ásany, ani jiné fyzické aktivity – kromě lehkých párminutových procházek v přilehlém hájku – se nedoporučovaly.
Stejně jako psaní poznámek, čtení knih, atd. (o mobilech ani nemluvím, ty pro jistotu odevzdáte hned při registraci).
To vše může lehce rozptýlit mysl a já si z kurzu aspoň tak chtěl odvézt co nejvíc.

Sice jsem názoru, že mezi těmi skoro 11 odsezenými hodinami denně, by půlhodinka ásan každému z nás jedině prospěla, ale zdržel jsem se jich.

Jinak ale tím, že ásany pomohou rozhýbat kyčle a celé tělo (takže do přípravy na kurz je určitě doporučuji zahrnout), ukazují přesně to, co na józe miluji: že k ní nic nepotřebujete. Snadno pak totiž každé sezení zvládnete bez polštářů, dek a všech těch dalších pomůcek a vystýlek, abyste vůbec mohli sedět. Nemíním to jako kritiku, jen tip. Mimochodem, měl nějaké takové pomůcky samotný Buddha?

Rozvrh
Něco málo už jsem zmínil, takže jak vypadá kompletní den:

4:00 Budíček
Vždy zazní gong/zvon, takže budík nepotřebujete. V pokynech se sice uvádí, že si máte vzít budík, ale gong zazní i před každou další seancí, takže není třeba. Navíc je to skvělá příležitost, jak si prohloubit důvěru ve svůj „vnitřní budík.“ Ten mě vzbudil vždy ještě chvilku před samotným gongem.

4:30 – 6:30 První seance – v hale s ostatními nebo sám na pokoji
Na prvním společném sezení mě trochu překvapilo jak, rušivé může být, když někdo v okolí zakašle, polkne, smrká nebo se nějak pohne. Až do předposledního dne se dodržuje „ušlechtilé ticho“ (s nikým nemluvíte) a tak uslyšíte i sebemenší šustnutí. Během jednoho dne si na to ale zvyknete a už vás to nerozptýlí, naopak, přiměje vás to k ještě větší koncentraci.

6:30 – 8:00 Snídaně
Na snídani byla obilná kaše a horké rozvařené ovoce, kdo chtěl dal si ještě chleba s marmeládou nebo zeleninovou pomazánkou. Na spánek bylo přes noc okolo 6 hodin (pokud jste usnuli brzy) a i když asi pravidelné sezení časem dodá více energie a spát tolik nepotřebujete, využil jsem ještě každou přestávku po jídle k dospání do svých navyklých 8 hodin 🙂

8:00-9:00 Společná meditace v hale
Každá předepsaná společná meditace je zahájena zpěvy/mantrami v podání SN Goenky – učitele, který v minulém století Vipassanu „znovupřinesl“ (po předchozím úpadku a předávání mezi jednotlivci na Barmě) do Indie a odtud se rozšířila dál do celého světa.

Vše jede ze záznamu, který byl v minulosti pořízen při jednom z Goenkových 10denních kurzů. Pokud pak na záznamu Goenka něco vysvětluje, vzápětí je ze záznamu pouštěn také překlad do jazyka, ve kterém je kurz vypsaný. V našem případě čeština.
Seance je zakončena opět zpěvy.

9:00-11:00 Meditace v hale nebo na pokoji, podle pokynů vedoucího učitele
Většinu dnů na této a odpolední seanci vedoucí učitel pracuje po skupinkách se „starými“ studenty muži a ženami (ti, kteří už byli alespoň na jednom 10denním kurzu) nebo „novými“ studenty muži a ženami (ti, kteří jsou na kurzu poprvé). Navíc je pro ženy i pro muže po celou dobu kurzu vyhrazena opačná strana „tábora“ a haly.

Takže pokud jste v některé ze zbývajících 3 skupin, se kterými učitel zrovna nepracuje, můžete pokračovat sezení v hale, kde je pak ale trochu ruch nebo v pokoji.

11:00-12:00 Oběd
Polévka, rýže/brambory/těstoviny a vařená zelenina/někdy s luštěninou. A k dispozici je pro jedlíky opět i chleba, máslo a džem 🙂 A někdy dokonce i dezert.

12:00-13:00 Otázky na učitele – soukromě
Pokud něco potřebujete probrat s učitelem v soukromí, tohle je ten správný čas. Na každého vychází cca 5 minut.

13:00-14:30 Meditace v hale nebo na pokoji

14:30-15:30 Společná meditace v hale II

15:30-17:00 Meditace v hale nebo na pokoji, podle pokynů vedoucího učitele II

17:00-18:00 „Večeře“
Uvozovky jsou proto, že „staří“ studenti dostanou vodu s citronem. „Noví“ studenti zázvorový čaj a ovoce – někdy jablko, jindy banán, jindy pomeranč nebo hrušku.

Tím jak dáváte celý den pozornost dovnitř místo ven, minimalizujete energetický výdej, takže dvě jídla bohatě postačí. Pokud ne, je to skvělá příležitost pro posílení vůle, odkrývání rezerv a rozšiřování hranic své komfortní zóny.

18:00-19:00 Společná meditace v hale III

19:00-20:15 Večerní rozpravy
„Přednášky“ o technice a učení Buddhy doplněné příběhy. Probíhají opět ze záznamu ve zvoleném jazyce/v jazycích kurzu.

20:15-21:00 Závěrečná společná meditace v hale

21:00-21:30 Otázky na učitele
Otázky jen v krátkosti, stručně a výstižně. V hale jsou ještě i ostatní – odcházející nebo čekající ne zodpovězení svých otázek.

21:30-4:00 Odpočinek

Náplň jednotlivých společných lekcí neboli pokyny SN Goenky si záměrně nechám pro sebe. Za prvé nejsem učitel Vipassany a za druhé, pokud se na kurz rozhodnete jet, nechci vás o ten proces ochudit. Navíc, nikde neplatí víc, než zde, že je velký rozdíl mezi cestu znát a cestou jít.

Škoda jen, že..
Co si ale nenechám pro sebe, je můj dojem právě z těchto pokynů.
A toto, prosím, berte jen jako můj názor, i když s pár dalšími účastníky jsme to měli stejně.

Moc jsem nepochopil proč – napadá mě zatím jedině vedení kurzů po několik desetiletí – ale způsob Goenkova výkladu mi nesedl. Že to byla „indická“ angličtina, jasně. Ale nesedlo mi s jakou teatrálností byly všechny projevy pronášeny. Místy otravné, místy úsměvné, místy úmorné.

Druhou věcí bylo neustálé opakování a zabředávání do popisů technik.
Nemluvím o tom, že vše stačí říct jednou. Asi každý, kdo se seznamuje s něčím novým, ne-li něčím tak náročným jako je ovládnutí vlastní mysli, uvítá několik opakování. Ale poslouchat to, co se dá říct v 5-10 větách půl hodiny, během které vše slyšíte 2-5x znova?

Přitom párkrát v průběhu celého kurzu byl výklad i úplně přirozený, jasně řečený. To se pak pracovalo úplně jinak, protože jste jasně věděli, na co se zaměřit a tu „půlhodinu“ jste nemuseli dávat pozor jestli opravdu slyšíte dobře a vše se jen opakuje nebo jste se přeslechli a zaznělo tam něco nového.

A do třetice, ten český „vypravěč.“
Jak už jsem napsal, jakmile dozněly pokyny v angličtině, ze záznamu začal promlouvat hlas v češtině. A počet sklopených hlav postupně narůstal.

Chápu, že dotyčný asi nechtěl do čtení překladu projektovat své pojetí věci, ale aspoň trochu života by se hodilo. Tím víc, když už za sebou máte deset odsezených hodin a některé pasáže vyprávění nebyly samy o sobě až tak záživné. Naštěstí jich ale byla většina dost nápomocných a vysvětlovaly nebo doplňovaly, co jste přes den zažívali, to byla ale tak jediná záchrana.

Kolem dokola
Samotná technika je ale opravdu skvělá. Takže pokud to s osvícením nevidíte stejně jako já a 3 zmíněné „vady na kráse“ vás neodradily, rozhodně jeďte.

Já jsem si i přes to všechno odvezl vše, pro co jsem si přijel a k tomu i ještě něco navíc + dva nové známé a nové možnosti pro svá ranní sezení (ta jsou nyní 20-30minutová).

To vše v jednom z nejmodernějších center v Evropě, Dhamma Pallava Polsko.
Luxus ve formě pokojů pro jednoho (jinde je sdílíte s 2-8 dalšími) s vlastním sociálním zařízením a to vše uprostřed lesa. Někomu to sice přišlo sterilní, ale za mě určitě spokojenost.

A pokud si na 10 dnů najednou netroufáte nebo chcete nejprve ochutnávku, vyzkoušejte některá z jednodenních sezení – najdete je na této stránce.

Co se týče plateb, všechny kurzy kdekoliv na světě jsou financovány kompletně z příspěvků účastníků. Klobouk dolů, pane Goenko a velký dík všem předchozím účastníkům, že jsem to mohl zažít. Díky taky učitelům, kteří kurzy vedou a dobrovolníkům, kteří se o chod center starají a kteří na kurzech vaří.

Slovo na závěr
Když jsem se v prvním zasednutí zklidnil a začal pozorovat, co že se mi to vlastně neustále vynořuje za myšlenky, nestačil jsem se divit – jedna situace z poloviny prosince, další někdy z konce základky, pak nějaká představa o budoucnosti, potom zase něco z minulého roku.. – to se mi teď jako bude za zavřenýma očima odehrávat v útržcích celý dosavadní život??

Možná ano, ale všechny ty myšlenky začaly ztrácet svou sílu a frekvenci tím, že jsem jim přestal dodávat pozornost. Žádné další jejich rozvádění. A tak začaly pomalu ustupovat do pozadí a do popředí vystoupil jen klidný dech. Skvělý pocit. Ale ani ten není cílem. I ten jednou pomine.

Člověk při takovém pravidelném sezení začne být přes den efektivnější a věci, lidi a situace jej přestanou rozčilovat a stresovat, protože navzdory všem bouřím venku, uvnitř je klid, jasno a maximálně lehounký, příjemný vánek. A když se zrovna děje to, co nechce nebo se neděje to, co chce, zůstává vyrovnaný a plný pochopení.

Nikdo jiný již totiž nemá nad jeho myšlenkami moc, jen on sám.