JAK JÓGA ZBAVUJE UTRPENÍ

Nebezpečí ulpívání a proč lpění často vede k utrpení
Od okamžiku narození si začneme vytvářet spojení, na základě vjemů. Nejprve se svými rodiči, sourozenci, se svým tělem, se svými pocity.

Učíme se, podmiňujeme a jsme podmiňováni. Dobré a špatné, studené a teplé, odměna a trest – je to podstata duality a dualita je podstata planety Země.

Náš mozek se učí tak, že analyzuje a rozlišuje, štítkuje a označuje. Je to úkolem mozku a takto nás ochraňuje, zajišťuje naše přežití. Kupodivu je to však také důvod většiny našeho utrpení – jak zjišťujeme krátce poté, co si stoupneme na podložku nebo usedneme k meditaci. Originální anglickou verzi článku najdete zde.

Jak se „nálepkování“ projevuje při lekci
„Je tady docela vedro. Je tady celkem chladno. Tahle lekce je příliš rychlá. Tato lekce je dost pomalá. Potřebuji lepší jógamatku. Nemám rád jógamatky. Tenhle učitel se mi líbí, tohoto učitele fakt nemusím. Tahle ásana je super. Tuto ásanu nesnáším…“

Někteří lidé si dávají podložky vždy na stejné místo a Bůh chraň kohokoliv jiného, kdo si dovolí dát svou podložku na takové místo před nimi. Někteří zase musí nosit vždy stejný outfit. Pít vodu vždy ve stejný čas. Zpívat Om třikrát, ne jen jednou! Opakovat stejnou mantru, ásanu, sekvenci a směr… Asi chápete, o čem mluvím.

Lpění vede k souzení a souzení vede k reakci
Naše reakce jsou většinou útěk nebo útok. Jedním slovem bychom to mohli nazvat: stres.

Jednou jsem v ášramu slyšela příběh: Guru měl milující kočku. Pokaždé, když žáci usedli k meditaci, kočka se začala lísat a třít se o žáky. To bylo samozřejmě dost rozptylující. Po mnoha stížnostech guru konečně poručil, aby kočku vždy před meditací přivázali ke stromu. Tak se také stalo a od té doby se meditace vždy začínala přivázáním kočky ke stromu. A tak se z toho stal zvyk.

Uplynulo mnoho let, přišli noví žáci a všimli si tohoto zvyku. Nevěděli sice nic o jeho původu, ale věřili, že je tento akt důležitý. Mluvili o něm i s dalšími lidmi a jak se slovo šířilo, z tohoto zvyku se stal nový styl meditace: „Přivaž kočku ke stromu, než začneš meditovat.“

Když se nad touto vtipnou historkou zamyslím, napadá mě, jak asi vznikala náboženství… Ještě jednou: Lpění vede k souzení a souzení vede k reakci. A ve světě náboženství byly tou reakcí často války a mnohá utrpení, které jen demonstrovaly nebezpečí lpění.

Nenáklonnost versus nelpění
Identifikování problému bez nabídnutí řešení, je jen stěžováním si. Když jsem s jógou začínala, prošla jsem také „misí nelpění.“

Slýchávala jsem slovo nelpění mnoho let. Věřte mi, snažila jsem se. Ale bylo to pro mě něco vzdáleného, chladného a nehumánního. Jak mám nelpět a přestat se s něčím ztotožňovat? Nechci ztratit svá spojení, koření svého života, věci, pro které stojí za to žít!

Ráda bych s vámi sdílela, co mi ohromně pomohlo. Našla jsem způsob jak na to, v dalším starém příběhu: Kdysi dávno se jeden mocný král vydal navštívit moudrého Brahmána. Řekl mu: „Ó moudrý učiteli, můj život je plný přepychu: mí sluhové mi splní každé mé přání, jsem bohatý a mocný, ale nenalézám radost. Problémy mého království leží těžce na mé hrudi. Problémy mého lidu jsou mými problémy. Nemohu v noci spát, někdy ani celé dny nejím! Prosím, poraď mi! Hledám jeden jednoduchý lék, který by vyřešil všechny mé problémy a všechny problémy mého lidu.“

Po krátké meditaci dal Brahmán králi prsten. Na tom prstenu byla vyryta slova: „Toto také pomine.“ Brahmán řekl: Dotkni se tohoto prstenu kdykoliv, kdy budeš cítit strádání. Cvič tuto mantru a problémy se vyřeší.

Před mnoha lety jsem si tento prsten pomyslně věnovala. Dotýkám se jej ve své mysli v nejhezčích chvílích svého života (když ležím v objetí svého může, hladím svého psa, pozoruji východ slunce..) a tato mantra mi pomáhá opravdu ocenit tyto momenty.

„Toto také pomine.“

Opakuji tato slova, když mě něco překvapí. Když slyším zprávy, které by mě obvykle šokovaly nebo mě rozrušily. Obzvláště si je připomínám, když jsou věci těžké, když se situace nevyvíjí tak, jak bych si přála… Toto také pomine.

Ne, neumím nelpět. V těchto chvílích jsem ale přítomna a ne jen reagující. Toto cvičení mi pomáhá žít opravdu naplno, být více živá, než jsem kdy byla nebo cítit více, než jsem kdy cítila.

Samozřejmě se i mé cvičení ásan stalo méně stresujícím.
Už si nestěžuji a nezaměřuji na přílišné horko, chlad, podložku, vodu, souseda nebo učitele – nikdo z nich mi nemůže ukrást můj mír. Jóga je cestou osvobození – od bolesti, od bolestí srdce, od materiálních posedlostí a od našich vztahů. Na této cestě jsem s vámi a jsem za to vděčná.