JÓGA A 3x DOVOLIT SI

Dovolit si být spokojený se svým současným stavem
Svět nabízí tolik možností, až často zapomínáme sami na sebe. Někdy i rádi, abychom se nemuseli smiřovat sami se sebou a s tím, co je (ať už jde o zdraví, finanční situaci nebo vztahy). Ovšem teprve, když věci přijmeme jak jsou – objektivně, bez přikrášlování nebo naopak zveličování – můžeme se zastavit, zklidnit, rozhlédnout se a vydat se dál. Jinak budeme spíše jen skákat z jedné věci na druhou, motat se v začarovaném kruhu a plýtvat energií.

A jak říká Pataňdžali: „Ze spokojenosti vzniká největší štěstí (Jógasútra II, 42).“

Dovolit si mít rád své tělo
Schválně, kdo z vás je spokojený se svým tělem? Kdo se při pohledu do zrcadla usmějete, možná pohladíte nebo poplácáte a poděkujete svému tělu, jak obdivuhodné je? Poděkujete mu za to, kolik toho zvládne i přes občasné prohřešky ega. Za to, že vám dává každý den možnost naplňovat své záměry? Že vám umožňuje vyměňovat si zkušenosti s ostatními, uspokojovat své smysly tabulkou čokolády 🙂 poznáváním světa nebo jen vnímat blízkost druhých, když je objímáte? Že vám umožňuje cvičit ásany a „dát si do těla?“ Navíc, věříte-li na karmu, víte, že jste si své tělo vybrali sami.

Ať věříte či ne, budete hledat důvody proč se svým tělem nejste spokojeni nebo se spíše zaměříte na to vše co bylo zmíněno a možná najdete ještě několik dalších příkladů, pro které si dovolíte být za své tělo vděčni?

Dovolit si hodit věci za hlavu a vypnout – opravdu vypnout
Kdy jste si naposledy dopřáli chvíli, ve které jste mohli nemyslet na denní záležitosti. Nebo možná ještě lépe, jak často si tyhle chvíle dopřáváte?

Pokud si nemůžete vzpomenout, kdy tomu tak bylo naposledy, není na čase s tím něco udělat? A co by se stalo, kdybyste si tohle dovolili alespoň jednou za týden? Dovolili sami sobě na chvíli „vypadnout mimo realitu.“ Dvěma jógovými tipy, jak si dopřát alespoň 10-15 minut jen pro sebe, mohou být meditace a relaxace – proč relaxovat a jak relaxovat správně probírám hned v první lekci kurzu Od začátku správně.

„Víme, co jsme, ale nevíme, co bychom mohli být.“ – William Shakespeare

Všichni máme kreativní potenciál, který ale bohužel pod nánosem denních povinností nemá moc prostoru. Raději ani nemyslete na to, kam až bychom se mohli dostat a jak bychom na tom byli – jako jednotlivci, ale i jako společnost – kdybychom svůj potenciál začali využívat i jen o něco víc. Možná namítnete, že když jste mimo realitu/jen v představách, vše je jednodušší, ale není to tak, že bychom si právě tyhle představované stavy a věci měli začít přetahovat do své současné reality? A mimochodem, jak vlastně realita každého z nás vzniká?

Co vše jste ochotni si dovolit?