JÓGA A DOKONČOVÁNÍ

Jací jsme na podložce, takoví jsme i mimo podložku.
Pokud nějaký čas cvičíte ásany, tuto souvislost jste již určitě zpozorovali sami. Z toho zároveň vyplývá, že pokud chcete v životě nastartovat nový návyk, ale z samo o sobě se vám to nedaří, podložka a praxe ásan vás v tomto vybudování podpoří.

Jedním z návyků, na který jsem se v poslední době zaměřil a který může způsobit, že se nejen zbavíte stresu, ale ještě z vás spadne docela dost zátěže, je dokončování – dokončit čtení jedné knihy, než se pustíte do další, dotáhnout do konce jeden projekt, než začnete další, ale třeba i taková maličkost, jako ustlání postele, než se pustíte do nového dne.

Jasně, že některé životní situace nebo požadavky společnosti, ve které pracujete, vám tento luxus tak úplně nemusí dopřávat, ale jak jste na tom v situacích, kde by to šlo?

Mimochodem, v duchu dokončování se nese i jedno ze zenových rčení: „Dělejte vždy jen jednu věc najednou.“

A jak to souvisí s podložkou a ásanami? Přímo esenciálně.
Stejný návyk na podložce podpoříte a vybudujete tím, že se v příští lekci zaměříte na dotažení nádechu, než se pustíte do dalšího výdechu a na dovydechnutí, než přijde další nádech nebo před ním dokonce ještě krátká pauza.

A na to samozřejmě navazují i ásany – není důvod se hnát hned do další ásany – obzvlášť v Pozdravech slunci. Spousta lidí, někteří i po delší praxi, stále spěchá z jedné ásany do druhé, aniž by tu předchozí dotáhli do konce a možná si i dopřáli kraťoučký čas a procítili plné protažení (jaké jim současný stav jejich těla dovolí).

Stojí pak i zamyšlení, proč vlastně k tomuhle spěchu dochází? Co za tím stojí? Mít to už rychle s krku? Nebo už jen návyk přistupovat takhle ke všemu ostatnímu? Abychom vše stihli? Nebo jak se říká po ostravsku: „Bo neni čas ….“ 😀

S vědomím, že budete muset začít věci dotahovat do konce, se vám pak snadno stane, že si raději dvakrát rozmyslíte, do čeho se pustíte a co raději necháte plavat. Ať už kvůli tomu, že ta knížka, kterou vám právě doporučila kamarádka, vás vlastně až tolik nezajímá nebo kvůli tomu, že aby vás aktivita, do které se hodláte pustit, opravdu bavila a aby výsledky za něco stály, museli byste se jí vlastně věnovat třikrát týdně tři hodiny a občas i o víkendu.

Sledujete tu úlevu a to postupné narůstání času, který můžete věnovat odpočinku nebo sami sobě? Anebo něcěmu, co vás opravdu baví a naplňuje?

Jaké věci v nasledujícím týdnu dotáhnete do konce? A jak můžete princip dokončování využít v činnostech, které děláte opakovaně?