JÓGA PRO OKAMŽIKY, KDY SE NÁM HROUTÍ SVĚT

To se stává. Věci se sesypou, jak domeček z karet, život jde ztěžka. Tento článek je o jógovém přístupu, který vám pomůže v situacích, kdy tomu tak je.

Originální verzi článku najdete zde.

Náš život je těžší nebo lehčí, podle toho, jak smýšlíme o tom, co se nám děje. Nemůžeme sice změnit, co se nám děje, ale můžeme změnit, jaký to na nás bude mít dopad. Změna postoje z toxického „tohle je hrozné,“ k očisťujícímu „ok, takhle to je,“ je sama o sobě úlevou. Měníme tak postoj od boje s naší realitou, k přijetí situace takové, jaká je. Bude totiž taková, ať už s ní bojovat budeme nebo ne. Můžeme si vybrat, jestli ji prožijeme s mírem a klidem nebo s chaotickou myslí.

Když jsme na podložce, věci se dějí. Naše pozice se může zhroutit. Dostali jsme za úkol udělat něco obtížného. A je to těžší a těžší. Realitu si děláme náročnější nebo jednodušší podle toho, jak smýšlíme o věcech, které se nám dějí. Pokud bychom se rozhodli poslouchat více do hloubky a převzít vedení sami za sebe, namísto nechat jej na osobě, která stojí na pódiu, zjistili bychom, že nejsme zodpovědní za okolnosti, ale můžeme změnit, jaký na nás budou mít dopad.

Ta změna z „tuhle pozici fakt nesnáším“ nebo „proč nás nutí dělat zrovna tohle?,“ k očisťujícímu „Co je, je,“ je úlevou. Přecházíme od boje k přijetí. Pozice je taková a taková, takto plyne a takové je postavení paží a takové je postavení nohou – ať už s tím bojujeme nebo ne.“

V chaotickém postoji, vytváříme nekončící smyčku stresujících myšlenek. Myšlenky, které se zabývají tím, co se děje a dělají situaci horší. Mnohem horší. Můžeme prožívat věci, které bychom rádi nazývali děsnými nebo strašnými a jednoduše je nazvat životem.

Stejně jako můžeme zaujímat jógové pozice, které bychom nazvali frustrující a příliš náročné a jednoduše je nazvat praxí jógy. Pokračujte, dýchejte zhluboka. Neutíkejte od toho. Naše cvičení přináší výzvy. Věci se hroutí. Tak to ale chodí i v životě. Mění se. Roste. Překvapuje nás. A tak je to i s námi samotnými.

Joseph Campbell řekl: „Musíme mít vůli opustit život takový, jaký jsme si naplánovali, abychom měli život, jaký na nás čeká.“ Nejsme stvořeni k tomu, abychom stagnovali. Ani k tomu, abychom šli cestami, kterými si myslíme, že by se život měl ubírat.“ Jsme stvořeni, abychom se rozvíjeli, postupně rostli od bránění se a úzkostí k pokoji. Lotos klenoucí se do květu. Lotosy rostou v bahně pod vodou. Zakoření a pak stálým tlakem vzhůru prorostou skrz vodu a rozvinou se v květ, jakmile dosáhnou hladiny.

Motýli napínají své síly a prokousávají se svými kokony, dokud se z nich – se silnými křídly – nedostanou, připraveni létat. Každé semínko se před novým růstem musí pootevřít. To je to, co pro nás tyto náročné situace dělají. To je to, co pro nás dělá život. To je to, co pro nás může udělat praxe jógy.

Pomáhá nám nám dostat se z klecí, které jsme si vytvořili. Tím, že nám ukáže mříže, které jsme si vytvořili přímo před sebou. Vždy, když jistota zmizí – něco, co jsme v životě považovali za pravdivé – prorůstáme na novou úroveň.

Otevřít se do svého nejplnějšího já – plného síly, klidu a moci – znamená nechat věci, ať se zhroutí, protože tak můžete znova povstat.