Jednou z nejzákladnějších chyb, které se jógoví začátečníci při cvičeni pozic (obzvlášť vestoje) dopouštějí je, že se propadávají do kloubů a kostí, místo aby zapojili svaly a v pozici se tak spíše vytahovali, než v ní viseli.
Je sice jasné, že ne vždy a ne každou ásanu lze snadno udržet – zvláště pokud jste na jedné ze svých prvních lekcí a zjišťujete, že jste již po deseti minutách vyřízení, protože vaše svaly nejsou na takový typ cvičení zvyklé.
Než se ale v takovém případě snažit dál s vypětím všech sil, bude mnohem lepší si na chvíli odpočinout – lektorovi, ani nikomu v místnosti to určitě vadit nebude a vy mezitím naberete síly. V opačném případě se totiž vaše ásany promění ve spolehlivý nástroj jak si klouby spíše odrovnat, než jim dodat/vrátit jejich přirozený rozsah a navíc vypojíte potřebné svaly – přitom jejich správné zapojení je jedním z nejpodstatnějších důvodů, proč se ásany cvičí.
Možná znáte motto: „Když nemůžeš, přidej!“ nebo „Když myslíš, že nemůžeš, můžeš ještě dvakrát tolik.“ K těm bych se ale přikláněl až po nějaké praxi, kdy už víte, jak vaše tělo na ásany reaguje a znáte své možnosti. Do té doby bych doporučoval spíše opačné motto: „Když nemůžeš, odpočiň si.“
Je to také jedno z doporučení, které dávám v úvodních tipech, speciálně sestavených pro kurz Od začátku správně.
Příště se podíváme na to, o co všechno cvičící přicházejí, pokud se v úvodu lekce dostatečně nezahřejí.
Can you be more specific about the content of your article? After reading it, I still have some doubts. Hope you can help me.