Když jsem si před lety dal pauzu od pravidelného vedení lekcí, tak nějak to vykrystalizovalo i v cca roční pauzu mé vlastní praxe ásan a pránájámy.
Pauza ve vedení lekcí však nepřišla dobrovolně, ale jako důsledek syndromu vyhoření.
Od té doby doporučuji všem, kteří lekce vedou i všem těm, kteří si jen cvičí sami pro sebe, aby si například po půl roce vedení lekcí nebo klidně po měsíci pravidelné praxe, dali týden dva pauzu.
Za prvé se pročistí hlava, přijdeme na jiné myšlenky, ale za druhé, a to je ten hlavní důvod – zvlášť pro ty kdo se do praxe spíše nutí – bez pauzy často nevidíme, co vše nám vlastně pravidelná praxe přináší, a o co vše bez ní přicházíme.
Podobně jako někdo možná ani netuší, jak výborně může chutnat ovoce/zelenina přímo od zdroje oproti té kupované, spousta lidí ani neví, jak skvěle se ve svém těle mohou cítit, když začnou (pravidelně) cvičit.
A při tom, tolika lidem by pomohlo, kdyby cvičili. Tak „jednoduše“ by se daly problémy s nepohyblivostí, nadváhou a různými zdravotními problémy vyřešit, kdyby cvičili jógu.
Jj, prvních pár „tréninků“ je náročnějších, ale s počtem opakování roste snadnost provedení a následně i radost z potréninkové únavy. A v neposlední řadě také sebedůvěra z pokroku.
Pauzy/odpočinek doporučuji průběžně, protože jak se neustále měníme a mění se i svět kolem nás, stejně tak se mění naše vnímání cvičení a důvody pro které cvičíme.
I spousta jógových učitelů (ashtangových zvláště) často zmiňuje, že jejich první roky byly spíše o náročnosti provedení a tvrdosti k sobě samým i ostatním. Pozdější roky naopak o jemnosti, lehkosti.
Často slýchám: „Když nemůžeš, přidej!“
Někdy však stojí za posouzení opačná myšlenka: „Když nemůžeš, odpočiň si.“
A protože lepší je možnost prevence, než nutnost akutního řešení, doporučuji odpočívat pravidelně/preventivně. A to třeba i ve středu odpoledne, ne až o víkendu 🙂
Pro ty, kdo ještě s pravidelnou praxí nemají zkušenost nebo netuší jak skvěle se mohou cítit po správně provedené relaxaci, je zde jógový online kurz Od začátku správně.