MÁŠ NĚKDY TAKY BLBOU NÁLADU?

Jogín nikdy nemůže mít depku
Máš někdy taky blbou náladu? Zeptala se mě před časem jedna účastnice jógových lekcí. Popravdě, kromě úsměvu jsem ani nevěděl co na to odpovědět, protože nějaké sem tam pokleslé stavy jsou přece přirozenou součástí neustálé dvojnosti, ve které žijeme a tím pádem je neberu jako něco negativního a proto ani jako něco, čemu bych měl věnovat větší pozornost.

A k tomu, právě kam jde pozornost, tam jde energie. Takže proč dávat ještě více energie tomu, co nechceme, když se v každém okamžiku můžeme rozhodnout, jak se budeme cítit? Když v každém okamžiku můžeme najít/začít hledat způsoby jak změnit úhel pohledu na takový, se kterým budeme pro danou chvíli spokojení?

Velký vliv může mít už jen samotná změna pozice. A pozici během ranních i večerních lekcí měníme poměrně často 🙂

Není se pak co divit, že během takové lekce případná počáteční pochmurná nálada mizí a místo ní přichází úleva, nové nápady, nová uvědomění a nálada povznešená.

Vědomě se samozřejmě můžeme i rozhodnout v blbé náladě setrvat, protože ne vždy je moudré se z ní hnát rychle pryč, aby na nás nevyskočila někdy, v budoucnu v mnohem větším rozsahu.

Ale je to vědomé rozhodnutí. A uvědomění si svého rozpoložení a svých myšlenek, je vcelku jednoduché, pokud k takovým uvědoměním mysl trénujeme. A přesně to děláme v závěru každé lekce, ve formě závěrečné meditace.

Jsme perfektně disciplinovaní
Blbou náladu taky způsobují naše přesvědčení a očekávání. A v rámi toho je dobré podotknout, že jsme všichni perfektně disciplinovaní.

Někdo sice říká, že mu chybí disciplína, ale ve skutečnosti jsem všichni perfektně disciplinovaní, protože naprosto disciplinovaně jednáme podle svých návyků (ať už je těmi návyky prokrastinace nebo činnost) přesvědčení nebo očekávání.

Přesvědčení, která jsme si někdy po cestě životem vytvořili nebo převzali, včetně různých strachů a fóbií (děje se něco, jednám nějak), mohou mít ale tu vadu, že podmínky a okolnosti, které byly aktuální při jejich vzniku, už jsou častokrát pryč, změnily se.

Takže není úplně od věci svá přesvědčení a víry znovu a znovu přezkušovat, podrobovat pravdivosti a přínosnosti. Nejlépe v klidném a uvolněném rozpoložení – to nejlépe navodíte zklidňujícími dýchacími technikami (na lekcích je vkládáme před meditaci).

A očekávání? Že by blbá nálada, když se neděje to, co chceme, nebo když se děje to, co nechceme? Naštěstí, ten kdo o našich reakcích rozhoduje, jsme my sami.

Nevkládejte klíč od svého štěstí do kapsy někoho jiného
A ještě něco. Omlouvám se za ten výraz, ale občas se s ním při různých rozhovorech setkávám, tzv. samonasírací mechanismus 🙂 Zajímavá funkce, musím říct, ale já mám raději opačný pól tohoto mechanismu, aneb proč nebýt šťastný jen tak bez příčiny?

Nemám tady na mysli být nějakým sluníčkovým člověkem, ale v momentech kdy se cítíme dobře, jsme kreativní, snadno nacházíme nové možnosti a vše jde tak nějak samo. To všechno navíc podporuje vyplavování určitých hormonů, takže se celý stav spokojenosti/dlouhodobý standard dobré nálady umocňuje.

Děti to umí a řekl bych, že je to jedna z mnoha věcí, které si díky nim můžeme připomenout. Nebo jako chcete čekat, až vás něco udělá šťastnými? Vnější pomíjivý svět? Někdo jiný? Ale jděte 🙂