Přesně jako heslo úvodního obrázku, který je řekl bych až skoro značkou Indie, tak i překlad do češtiny, vypovídají o tom, jaká Indie je. A to ve všech myslitelných významech.
Je to tak trochu jiný svět a tak trochu jiný je i tento článek, který shrnuje dojmy z mé druhé cesty do kolébky jógy, konkrétně do města Mysore. Nemá žádné strukturované členění nebo posloupnost. Prostě shrnuje věci tak, jak přicházejí a jedinou konstantou je zde změna. Takže nejlepší způsob, jak celou věc vzít, je: jít do toho a nic neočekávat.
Co je, je. – Dalajláma
Indie na vás zapůsobí směsí nejrůznějších pachů, zvuků, hluků a barev, ale také pravidel, která vlastně příliš nefungují a když už se zdá že ano, tak vám občas mohou přijít úsměvná, občas nad nimi budete kroutit hlavou a sem tam vás možná i vyvedou z míry.
Na motorkách a skútrech, které tady převažují nad dvoustopými vozidly v poměru cca 8:2, jezdí v žabkách, helmu si často natáhnou jen na ruku nebo si ji nevezmou vůbec a zjistíte, že na jedné motorce se dá vlastně převážet i víc, než jen jeden spolucestující, že mezi řídítka a řidiče se vleze ještě dítě a že ženy v sárí si za řidiče sednou raději bokem.
Auta tady občas jezdí i v protisměru nebo je v protisměru potkáte odstavená a řidiči už často nemají ani ty žabky. Na každém zkřížení silnic (i těch nejméně frekventovaných) tady všichni troubí, aby na sebe upozornili případné přijíždějící, i když ve finále je to stejně jedno, protože bez ohledu na to, jak často a jak intenzivně troubí, přednost má ten, kdo si ho udělá – a to platí i na kruhovém objezdu. A někdy i na světelné křižovatce.
Pruhy na silnicích tady sice jsou, ale většinou je provoz o tom, kdo se kam vecpe – to platí o menších silnicích i o dálnicích, kde se mimochodem nedá jet příliš rychle třeba také proto, že se před vámi v protisměru najednou objeví volský povoz s cukrovou třtinou, či jiným artiklem a sem tam i nějaký retardér nebo nějaká ta kráva.
V restauracích a jídelnách – kterým tady říkají hotel – dostanete určitá jídla jen v určitých hodinách (a někdy ani tehdy ne), někdy vám zase řeknou, že jídlo přinesou, ale může se stát, že se po chvíli číšník dostaví znova a řekne: „Problem sir/problem madam,“ takže vám nezbyde, než si objednat něco jiného. A i když si objednáte pití zároveň s jídlem, v 99,9% případů jej donesou až po jídle – pokud na něj nezapomenou 🙂
Dýška sice v jídelnách nejsou zvykem, ale pokud někdy narazíte na schopného číšníka (mimochodem drtivou většinu prací tady vykonávají muži), doporučuji mu dýško dát (stačí klidně 10 rupií = cca 4,- Kč) a už si navždy sedat k jeho stolu – do konce pobytu budete mít zajištěný přednostní servis 😉
Každopádně být vegetariánem v Indii, je snazší, než kdekoliv jinde. Na starosti a koumání ohledně „processed food“ tady v mžiku zapomenete jak kvůli zpracování (většinou jen vaření nebo rychlé upečení), tak kvůli tomu, že zde vše dělají z čerstvých surovin a kromě koření do jídel nic nepřidávají.
A za ty ceny?: 20-50,- Kč od snídaní po večeře včetně pití (džus/litrová voda). S tím vším bohatým výběrem to snad ani jinak nejde. A když už občas dostanete na maso chuť stačí zamířit do (opravdového) hotelu nebo nějaké luxusní restaurace.
Tip: Na jídlo si určitě zajděte i do restaurace, kde servírují pravé indické thálí, tj. na banánovém listu. Jí se rukou.
Když jsme u té gastronomie, doporučuji vyzkoušet také mladý kokos – stánky s kokosy najdete na každém rohu a obzvlášť po lekci ashtangy, kdy propotíte durch všechno, co na sobě máte, přijde iontový nápoj v podobě kokosové vody maximálně vhod.
Kromě videa o koko stáncích najdete na youtube profilu yoga libre další videa z pobytu v seznamu Indie 2017.
Venkovní prodej zahrnuje taky „mobilní stánkaře,“ kteří časně z rána vycházejí do ulic a na jejich vozících, kolech nebo motorkách najdete vše od ovoce a zeleniny, přes noviny, až po potřeby pro domácnosti. Vše prodávají tím stylem, že neustále pokřikují, co vlastně vezou.
Na nákup ovoce a zeleniny doporučuji určitě navštívit taky městskou tržnici – nakoupíte zde i koření, květiny, parfémy, nejrůznější korálky, nádobí, oblečení, obrázky indických bohů a bohyň, atd. Vše sice můžete najít i v klasických obchodních domech, ale návštěva tržnice je zážitkem.
Stačí zavítat např. ke stánku s parfémy a krom toho, že se vás hned zeptají odkud jste a jak se jmenujete, začnou vám povídat, jak vůně vyrábějí, kolikátou generaci už v tomhle oboru pokračují a nakonec vás pozvou dovnitř a začnou vám všechny vůně předvádět – samozřejmě s dodatky o použití a účincích.
Z 50 vůní je těžké si vybrat jen jednu a taky víte, že chcete přivézt něco svým známým a rodině.. A tak si s vámi povídají dál, nabídnou vám čaj a něco k snědku, ukážou vám sešit, kde jim lidé ze všech koutů světa napsali své dojmy z nákupů a přidali seznam vůní, které koupili. Pak vám ještě poví o své rodině a dvě hodiny jsou pryč.
A tak si trochu popovídáte o ceně a nakonec místo původních maximálně 2 lahviček, spokojeně odcházíte s 8 a ještě o stánku rádi řeknete svým známým. Stánkaři vám na oplátku přidají nějaké tipy, kam zajít a čemu se vyhnout a jako dárek přidají pár vonných tyčinek.
Indové vám neradi řeknou ne, protože vám chtějí vyhovět nebo aspoň přijít s nějakým řešením. Snadno se tak ale může stát, že když se ptáte, jestli ta jógová podložka, o kterou máte zájem, klouže, raději vám řeknou ano a ještě se u toho vlídně usmějí.
Když jsem byl v Indii před třemi lety poprvé, došlo mi, že jóga v těchhle podmínkách dostává úplně jiný rozměr a to nemyslím jen ásany, ale spíše jógovou filozofii a taky ostatní stupně aštangy.
Každodenní teploty mezi 30-45°C, neustálý hluk, výfukové zplodiny, na každém rohu chrám zasvěcený nějakému božstvu a v každém z nich poměrně často probíhající hlučné oslavy, přetrvávají dlouho do noci, psi, kteří se po nocích potulují ulicemi a občas se pustí jeden do druhého nebo přezrálé mango, které spadne na střechu anebo ranní zpěv z nedaleké mešity.
V koupelně občas potkáte šváby, na ulici žebráky a milion dalších lidí, několik krav, sem tam nějakou opici a sem tam vypadne elektřina.
Tenhle útok na smysly je skvělým tréninkem jak k pratjáháře (odpoutání se od smyslů), tak ke koncentraci. Celkový životní styl přímo nabádá k nelpění a finálnímu zklidnění ve formě meditace. Nic z toho se ale neobejde bez základů ve formě Jamy a Nijamy (deset jógových doporučení). A když k tomu budete chodit 6x týdně na dvouhodinové lekce ásan, tělo vás pak při tom všem skvěle podpoří a s problémy jako bolesti zad, ztuhlé klouby a zkrácené svaly skoncuje dost rychle. Nehledě na to, že ásany pomohou i trávicímu systému, aby vás nesužovaly trávicí problémy.
Kromě ásan a učitelských tréninků, můžete absolvovat také nejrůznější masérské kurzy, projít očistnými stravovacími programy, kurzy regrese nebo třeba tradičního indického tance.
Krom toho tady potkáte spoustu nových přátel. A pokud vám zbyde nějaký čas, určitě vyrazte i za hranice města. Pokud pojedete dál, za zelení a ajurvédou doporučuji navštívit nejjižnější stát Kerala, pokud chcete být u moře a užít si trošku více bujarého života, bude se Vám líbit Goa a pokud vám bude příliš velké horko, vydejte se na sever do Himálaje.
Pro převoz po městě pravděpodobně využijete tuk tuky (motorikšy), u kterých doporučuji vždy se nejprve dohodnout na ceně nebo požádat o zapnutí měřiče. Pokud to chcete mít bez starostí, objednejte si Uber. Mezi městy je lepší autobus, než vlak, i když cesta vlakem je zase dobrodružnější 🙂
Někdo možná Indii odbyde spojením Naleštěná bída. I přes to bych pár týdnů na tomto subkontinentu doporučil každému. Tak či tak, kus tohoto neuvěřitelného místa ve vás už navždy zůstane. Je to tak trochu jiný svět a donutí vás kouknout na život jinak, možná trochu změnit hodnoty a možná udělat prostor pro jiné myšlenkové pochody – pro uvědomění, jak skvěle se tady máme a jaké je tady ticho 🙂 Vyrazíte?