POMLUVY A PŘIJETÍ

Jedno z pravidel, které zařazuji do svých jógových pobytů a učitelských kurzů, zní: Žádné pomluvy.

Dokonce jsem se setkal i s takovou reakcí, že jsem toto pravidlo zařadil záměrně, kvůli národní povaze. Nemyslím si sice, že by to byla záležitost výhradně některého z národů, ale je jasné, že když jste „nuceni“ strávit celý týden nebo několik intenzivních víkendů s lidmi, které jste do té doby neznali, ne všechno vám na nich sedne.

Toto pravidlo jsem proto zařadil, aby se celá skupina nedělila na menší skupinky, které si budou o tom jednom „jiném“ člověku povídat, co jim na něm nesedí, apod. a taky proto, aby každý, koho chování někoho jiného znepokojuje, začal hledat cestu, jak s tím druhým vyjít a namísto černobílého odsouzení dal prostor dalším barvám, které ten druhý má, jen možná nejsou na první pohled viditelné.

Nakonec, vypořádání se s emocemi, které v nás ostatní probouzejí je náš problém, ne těch druhých. A občas jde i o vlastnosti nebo styl, který jsme u sebe jen zatlačili do pozadí, místo, abychom jej přijali.

Slova a jednání druhých mají nad námi jen tak velkou moc, jakou jim sami dáme.
– Dr. Joseph Murphy

Na druhou stranu, je jasné, že na nějaké rozhovory a zjišťování s druhou stranu, není vždy čas a tak může přijít vhod ulevující uvědomění: Každý říká, co říct potřebuje.

Asi každému z nás se občas stane, že nezareaguje úplně nejlépe. Každý si určitě vybavíme situaci, ve které bychom se dnes, s nově nabytými znalostmi a zkušenostmi, zachovali jinak. Ale v dané chvíli jsme prostě udělali, jak jsme uměli.

Jak my, tak náš protějšek, vždy říkáme, co říct potřebujeme. Věci jsou, jaké jsou, lidé jsou jací jsou a to, jak zareagujeme – nebo ještě lépe, jak odpovíme – je jen na nás.

Bude se vám tenhle obsah hodit v následujícím týdnu?