PŮVODNÍ PŘÍSTUP ASHTANGA JÓGY

Jsem ashtangistka. Ačkoliv jsem neměla to štěstí cvičit v Mysore v Indii ještě pod vedením Pattabhi Joise, odjela jsem tam a cvičila s jeho vnukem, Sharathem a pravidelně navštěvuji také jeho lekce, když je ve Spojených státech. Chovám k němu velkou úctu jako k učiteli a jako pokračovateli linie. Originální verzi článku nalezente zde.

Dnes bych však ráda dala hlas undergroundové komunitě ashtangistů, kteří byli Gurujiho (Pattabhi Joise – pozn. překl.) nejstaršími studenty, kterým je například Manju Jois. Manju je Gurujiho nejstarší syn a jsem překvapená, jak často je přehlížen, když studenti mluví o Gurujiho rodině.

Ve svých 70 letech Manju cvičí a učí ashtangu déle, než kdokoliv jiný. Když doprovázel Gurujiho na jeho první cestě do Ameriky, Manju se rozhodl, že zde zůstane a zkusí štěstí. To je možná také důvod, proč jsem k němu tolik přitahována – jsem taky tak trošku rebel.

S Manjuem jsem se setkala před několika lety, na workshopu v Chicagu. Zamilovala jsem se do jeho ducha, jeho smíchu a jeho příběhů. Léta jsem u něj studovala a musím říct, že si u mě získal obrovský obdiv a respekt za jeho přístup k učení.

Manju učí způsobem, který se naučil od svého otce, ještě před tím, než do jeho šaly (shala = škola; pozn. překl.) začaly proudit stovky studentů.

Povzbuzuje studenty, aby cvičili tolik ásan, na kolik mají energii a zřídkakdy je zastavuje. Učí, že musíme poslouchat sami sebe, protože sami víme, kdy máme zastavit (kdežto obvyklejší přístup ashtangových učitelů je takový, že vám řeknou, které ásany nedělat a nepustí vás do druhé série, pokud nezvládnete první – pozn. překl.).

Lekce intuice
V listopadu 2014 jsem byla na Maui, cvičit u Manjua a Nancy Gilgoff (první „západní“ učitleka ashtangy – pozn. překl.). Jednoho dne jsem se Manjua zeptala, jestli bych mohla vyzkoušet další ásanu druhé série. On na to odpověděl, abych si jich nastudovala rovnou několik a druhý den přišla a odcvičila je!

Byla jsem v šoku, nervozní a vzrušená. Strávila jsem hodiny sledováním videí, kde Guruji vedl tuto část série. Prostudovala jsem sanskrtské názvy těchto ásan a počítání vinyas. Další den jsem tedy cvičila a když jsem se dostala k části, kterou jsem odpoledne studovala, zjistila jsem, že se moje studium do cvičení vůbec nepromítlo!

Snažila jsem se ze všech sil, padala jsem (neustále), smála jsem se tomu a na konci jsem byla naprosto odepsaná. Jen jsem zhluboka dýchala, abych se dokázala zklidnit. Druhý den jsem všechny ty pozice vypustila a nechala si jen jednu.

Byla to pro mě ohromná lekce. Manju mě nezastavil – zastavila jsem se sama. Místo, abych nechala rozhodovat někoho jiného, uvědomila jsem si, že potřebuji postupovat pomaleji, díky tomu, že jsem poslouchala samu sebe.

Původní přístup
Jedna z krás původního způsobu učení je, že nás učí, jak poslouchat, vnímat a prozkoumávat. Učí nás, že naše intuice – ne pravidla – by nám měla říct, co a kolik toho vždy cvičit.

Novodobý přístup říká, že je důležité cvičit ásany každý den, ale pokud se tento přístup stane příliš rigidním, udusí nás.

Manju také učí, že pokrok neprobíhá linenárním způsobem. Často ty ásany, které najdeme v dalších částech série, pomáhají prohloubit ty ásany, které jsou zařazené před nimi. To jsem si i sama potvrdila – začala jsem vnímat hlubší změny, když jsem začala cvičit celou první a celou druhou sérii, ve zmíněném pořadí.

Tato metoda mě inspirovala nejvíc – jako studenta i jako učitele. Cílem pro mě není dosažení fyzického mistrovství, ale spíše dosáhnout dostatečné stability a komfortu v každé ásaně, aby se dostavily také jejich energetické účinky.

A to také předávám svým studentům. Nepožaduji perfektní provedení jedné ásany, než je „pustím do další.“ Více pozornosti přikládám jejich dechu, jejich energetické úrovni a jejich každodenním podmínkám.

Z mé zkušenosti tento způsob odbourává past s názvem „honit se za ásanami,“ do které se tolik cvičících nechává lapit. Studenti pak chápou, že nemoci udělat nějakou ásanu neznamená neposouvat se. Mohou se kdykoliv pustit do náročných ásan s nasazením a smyslem pro zábavu. Ano, cvičení může být zábavné.

Jste svou vlastní knihou
Manju jednou vyprávěl výborný příběh o muži, který hledal všechny odpovědi. Tento muž měl na Boha spoustu otázek, ale Bůh mu nikdy neodpověděl. Tak si muž usmyslel, že vyhledá nějakého mudrce. Našel jej a zahltil jej spoustou otázek.

Mudrc mu odpověděl, že všechny odpovědi na jeho otázky nalezne v knize, které je uložena v malém chrámu na vysoké hoře, tisíc mil odtud. Muž se vydal na dlouhou cestu drsným terénem. Po čase dorazil až do chrámu na samotném vrcholku hory.

Vstoupil dovnitř a byl přešťastný, když uviděl knihu, kterou mudrc zmiňoval. Podíval se na obsah a pak nalistoval stránku, o které si myslel, že by mu mohla odpovědět na jeho první otázku.

K jeho velkému překvapení byla ta stránka zrcadlem. Nalistoval zpět obsah a pak otevřel další stránku. Tato stránka byla také zrcadlem. Listoval znova a znova, nakonec celou knihou a zjistil, že všechny stránky jsou zrcadlem.

Pak pochopil – všechny odpovědi jsou v nás. Slovy Manjua: „Vy jste svá vlastní kniha.“

Vaše cvičení je vaším zrcadlem
Toto je hlubokým darem ashtanga jógy. Cvičíte sebezkoumání. Je to zrcadlo. Od Sharatha jsem se naučila preciznost, disciplínu a odevzdanost. Manjuovi jsem vděčná za lehkost srdce, flexibilitu a hluboký energetický dopad cvičení.

Díky oběma jsem si uvědomila přesahující podstatu jógy, která nám umožňuje dostat se za hranice povrchnosti a vidět to, co nás sjednocuje.