TAJEMSTVÍ STÁLÉ SPOKOJENOSTI

Když přestaneme soudit a posuzovat, dáme prostor tomu, co je za smysly.
To byl jeden z citátů, které pravidelně postuju na FB skupiny yogalibre.cz a dnes bych se k němu ještě na chvíli vrátil.

Od návratu ze svého posledního pobytu v Indii se snažím nespěchat – nejen ze zvědavosti jak dlouho mi to po „dovolené,“ zpátky v pracovním nasazení, vydrží, ale také proto, že mě na lekcích filozofie zaujalo připomenutí, že za mudrce/zřece (sage/seer), byl označován ten, kdo dokázal zřít/vidět skutečnost, která je skryta za smyslovým vnímáním.

V podstatě čtení mezi řádky v reálném čase.

Ne, že bych si chtěl hrát na mudrce, ale takovéhle čtení prostě ve spěchu nezvládám – a co je na něm tak přitažlivého, mě samozřejmě, jako jógového nadšence, zajímá 🙂

Nehledě na to, že když už na lekcích učím nehnat se za pozicemi a říkám, že jóga se má dít hlavně v čase mimo podložku, měl bych být tím prvním, kdo podle toho jedná 🙂

Mark Dzirasa k tomu navíc dodává: „Začít stíhat, znamená přestat spěchat.“

Na co jsem za poslední dva měsíce přišel?
1. Přestat posuzovat a soudit – byť jen na chvíli – neuvěřitelně osvobozuje. Až máte chuť si říct, k čemu vám tohle všechno posuzování (oblasti a situace nechám na vás) vlastně je?

2. Spolu se zpomalením vám dovolí naladit se na mnohem pohodovější vlnu, na které, když se necháte nést, dokážete v lidech, kteří vás vytáčí, najít jejich lepší stránku a tuhle stránku taky dokážete oslovit (i když, často si spíše jen uvědomíte, že očekáváte, že ostatní budou jednat stejně, jako vy 🙂 )

Pokud se do takového experimentu pustíte taky, jako základ, o který se můžete opřít, vám skvěle poslouží jedno z jógových doporučení: Santóša.

„Ze spokojenosti vzniká největší štěstí,“ jak skvěle přeložil jednu z Pataňdžaliho jógasúter František Benda.

Dejte mi pak vědět, jak se vám dařilo – buď dolů do komentářů nebo klidně osobně na retreatu.