VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS

Jeden z prvních principů, který mě v józe před léty oslovil, zní: Všechno má svůj čas. A řekl bych, že právě v době dovolených nebo ještě lépe, již při přípravách na dovolenou, nabírá na svém významu.

Obzvlášť, pokud patříte k těm, na jejichž předdovolenkovém to-do listu se po každé odškrtnuté položce objeví dvě nové a/nebo plánujete delší dovolenou. To už pak přicházejí na řadu spíše otázky jako: Kolik hodin spánku můžu oželet? Je vůbec reálné tohle všechno před odjezdem stihnout? Pokud ne, co můžu udělat jen částečně?

Ale jak by to vlastně vypadalo, kdybyste to vše, co máte v plánu ještě stihnout, neudělali vůbec?

Budu se opakovat, ale právě v tuhle chvíli mě napadá výrok Marka Dzirasy: „Začít stíhat znamená přestat spěchat.“ Jaký budete mít pocit, když uprostřed toho všeho stíhání najednou zpomalíte, když třeba v momentě, kdy vám ujede autobus, si místo rozčilování nebo rychlého vymýšlení, jak se na místo dostat jinak, dovolíte zastavit se a zrovna tuhle položku ze svého seznamu vynechat nebo odložit na později, až na ni budete mít čas?

Že ten čas ale třeba nikdy nepřijde? Že už pak nikdy v budoucnu nebudete mít možnost to udělat. To je samozřejmě na vás, ale dost možná to taky vypovídá o skutečnosti, že se vlastně zas tak moc neděje a že se (prozatím) bez téhle věci obejdete.

Kamarád z dětství měl před časem mozkovou příhodu. Před čtyřicítkou. Když tak přemítal, co za tím stálo, bylo mu jasné, že právě to, kolik toho chtěl za každý den stihnout.

A i když nechtěně, přesně posloužil jako příklad toho, k čemu se vždycky s přáteli dostaneme, když to vypadá, že některé věci prostě nelze odložit: „A co uděláš/co udělají tví kolegové/tvůj šéf/tvůj partner/tvé děti, když onemocníš nebo se dokonce zhroutíš a budeš si muset dát na několik dnů pauzu? Taky to všichni (včetně tebe) budou muset nějak zvládnout. Půjde to i jinak.

Jasně, že na jednu stranu je fajn posunovat své hranice, ale na druhou stranu je také dobré vědět, kdy přestat. Emil Zátopek sice říkal: „Když nemůžeš, přidej.“ Ale myslím, že někdy se hodí i opak: „Když nemůžeš, dej si pauzu.“ Kdy, to ví každý sám za sebe. V mém případě to byl minulý týden, kdy jsem se chystal na dvouměsíční cestu do zahraničí a pravidelný článek byl jednou z mnoha položek, které jsem si na seznamu neodškrtl.

A tak vám dnes s týdenním zpožděním přeji krásné léto, užijte si jej naplno, ať už máte v plánu cokoliv a ať už se vám tento plán uskutečnit podaří nebo ne.

Já mám v plánu dát si od psaní pauzu, přečíst pár knih, poslechnout si několik audioknih, užívat si ásany v letním vedru, kdy jsou svaly jako žvýkačky a dokážou hodně překvapit, kam až mě v ásanách pustí 🙂 a načerpat energii a inspiraci do nových kurzů a seminářů, které v září startují.

Mějte se skvěle, děkuji za vaši dosavadní přízeň, za vaše komentáře na blogu, na Facebooku i v mailech a přeji nám všem, ať máme vždy dostatek síly nechat věcem ten správný čas, se stejnou lehkostí, s jakou listy samy padají ze stromů.