ZTRACENA A NALEZENA: 5 VĚCÍ, KTERÉ JSEM SE NAUČILA, KDYŽ JSEM PŘESTALA CVIČIT JÓGU

V posledních třech letech se můj život změnil více, než v předchozích deseti. Během tohoto přechodného období jsem přehodnotila mnoho aspektů mého života: Co dělám, čemu věřím a co chci. Po dlouhý čas, jóga unikala mým úvahám, protože jsem ji měla za něco, co je navždy pevnou součástí mého života. Originální verzi článku naleznete zde:

Toto jaro ze mě na přechodnou byla městská farmářka. Mé dny byly často návalem aktivit a mé večery plné únavy. Fyzické vyčerpání se stalo mou omluvou, pro odložení cvičení na později. A ani, když se jaro přehouplo v léto, nebyla jsem schopná ovit svou pravidelnou praxi. Pokračovala jsem v učení. Sem tam jsem si sama zašla na lekci. Občas se mi podařilo strávit pár chvil pozdravy Slunci a pár protahovacími cviky. Ale samozřejmě, jen z této chudé praxe žádné z přínosů nepřicházely.

A tak jsem to vzdala. Znala jsem jógu, ale potřebovala jsem přehodnotit její význam pro můj život. Během toho období, kdy jsem vynechala, jsem byla dost výbušná, má záda tuhla a můj smysl pro klid byl při nejlepším prchavý.

Žila jsem v obrovském městě, ale nejsem holka z města. Vyrůstala jsem na venkově a u oceánu. Obrovská část mého smysl pro klid pramení z otevřeného, přirozeného prostředí. Ale momentálně musím žít ve městě. Tempo, stálý hluk, davy lidí to vše mě dost udolává. Obzvlášť během chladných dnů se nepřestávám divit, jak to jen dělá. Jak to Sri Dharma (Dharma Mittra, učitel jógy, žijící a učící v NY – pozn. překladatele) dělá? New York City je jedním z nejrušnějších, nejchaotičtějších a nejlidnatějších míst, na kterém jsem kdy byla. Pro mě jsou jeho síla a jemnost důkazem jeho oddanosti józe, zvlášť na tak bláznivém místě, jako je New York.

A tak jsem v létě na víkendy odjížděla a zoufale bojovala, abych si udržela klid a vypustila hněv. A v některé dny jsem se cítila obzvlášť mizerně…

Dnes ráno, když jsem na to vše myslela, vím, že jsem musela být neúspěšná. Když jsem s jógou začínala, pustila jsem se do ní tak urputně, že jsem neměla čas nad ní přemýšlet. Musela jsem cvičení na chvíli opustit, abych viděla, co mi může nyní přinést a proč je pro mě stále esenciální. Nemohla jsem být spokojeným člověkem a zcela jistě ne dobrý m učitelem, dokud jsem si to neuvědomila.

Uvědomila jsem si následující:
– pokud žijete na překrásném místě a získáváte z něj všechen mír a klid, jste velmi šťastní. Ale stejně jako jste si vědomi určitého míste nebo svého domova, buďte si vědomí i věcí, které se dějí. Někdy je potřeba se přesunout. Někdy se místo musí změnit. Přesto vaše vnitřní krajina může zůstat beze změny a dokonale čistá, bez poskvrny.
– Potřebuji jógu, protože potřebuji ticho. Ticho kvůli rušnému městu a ticho kvůli své ženoucí se mysli. Jóga, konec konců, není o ásanách, ale schopnosti být v tichu, mít klidnou mysl. Pouze v tomto tichu může být klid mysli nalezen. Ticho, které v sobě každý máme rezonuje a nese mír celým naším dnem.
– Potřebovala jsem ticho, kterému jsem se mohla odevzdat. V józe se to nazývá Isvara Pranidhana.
– Potřebovala jsem ticho, abych našla klid a spokojenost. Uvědomila jsem si, že jóga je mým způsobem, jak toho dosáhnout.
– Toto je schéma mého života: ptát se a někdy i rozbít svá přesvědčení, znovu a znovu. Ale pokaždé s toho vzniknou právě ty odpovědi, které momentálně potřebuji a já z toho vyjdu silnější.

Začala jsem znovu cvičit. Má záda jsou stále ztuhlá, má mysl příliš zaměstnaná a starosti klid stále narušují. Ale cítím se mnohem lépe. Je to nový začátek.